Kdo Jsou Lidé, Kteří Nás Ohrožují

4. prosince 2008 v 23:19 | 三千代中村 |  VYPRÁVĚNÍ
Celou ulicí se rozlehlo skřípání brzd. Několik náhodných chodců zahlédlo letící tělo a zalapalo po dechu. Všechna doprava v mžiku ustala, lidé se zastavili a strnule hleděli na nehodu, jejíž svědkem se právě stali. Po naleštěném stříbrném laku se linula krvavá stopa a promáčklá kapota se zlověstně šklebila. Pár minut trvalo, než se kdosi z přihlížejících rozeběhl ke stojícímu autu a podivně pokroucené hromádcepřed ním, někdo další duchapřítomně vytočil číslo záchranné služby.
Ze stříbrného Mercedesu vystoupil poměrně vysoký a nesympaticky vyhlížející muž. Rázně přibouchl dveře a pohledem přejel přes pochroumaný předek svého auta k nárazníku, z něhož skapávala krev na vozovku, těsně vedle těla.
,,Ta kráva!" vykřikl. Modrooký mladík, sklánějící se nad zraněnou dívkou, překvapeně vzhlédl. ,,Co prosím?"
,,Mé auto! Celá kapota je zničená!"
,,Děláte si legraci? Tady na zemi leží dívka, kterou jste srazil a vy se staráte o pitomé auto?!" Mladíkovi se zablýsklo v očích. Muž si s odfrknutím prohrábl příliš nagelované vlasy a z náprsní kapsy svého saka vytáhl krabičku drahých cigaret. Naučeným pohybem si jednu cigaretu zastrčil do úst, zapálil a ležérně se o auto opřel. Dlouze potáhl.
,,Co jí je? Nemám čas tady dlouho trčet. Je to vážný?" V mladíkovi se vzedmula vlna zlosti a odporu. Přivádělo jej k zuřivosti, s jakým opovržením muž o celé aféře mluvil.
,,Ta dívka ... je mrtvá. Zabil jste ji," postavil se a zatnul pěsti. Nejraději by tomu chlápkovi s umaštěnými vlasy a nezúčastněným pohledem dal pěstí. Muž se na něho překvapeně podíval. ,,Sama mi tam vběhla. Její chyba," odhodil zbytek cigarety a zašlápl ji.
,,Tím si nejsem tak jistý. Potkáme se u soudu." Mladík si urovnal dlouhý splývavý kabát. Muž povytáhl obočí.
,,Chcete mě snad žalovat?"
,,Ano, chci a taky to udělám," přikývl mladík s důrazem na poslední slovo. Poté vykročil k policejnímu vozidlu, jež právě přijelo.
,,Uvidíme se." Jeho chladné rozloučení znělo černovlasému dlouhánovi v uších do doby, než se opět potkali. On jako obžalovaný, mladík jako žalující právník.
,,Ctihodnosti, můj mandant byl až dosud trestně bezúhoný, dnes je to poprvé, kdy stanul před rukou zákona, protože jedinkrát pochybyl. Žádám vás proto o schovívavé posouzení vážnosti této kauzy." Pravník, obhajující svého klienta, patřil mezi nejvyšší kalibry z odvětví trestního práva. Naleštěné mokasíny dávaly jasně najevo všem přítomným, že nepatří mezi nejlevnější a prošedivělé vlasy značily spousty zkušeností. Vedle něho světlovlasý žalující vypadal jako úplný zajíc. Mladík se však bil jako lev a nehodlal odejít poražený. Na to se cítil až přespříliš zodpovědný a odpovědný zřizovat právo, zvláště potom, co všechno se na obžalovaného provalilo.
,,Obžalovaný. Podle vašeho obhájce jste ještě nikdy nebyl trestaný a ve vaší výpovědi stojí, že vám obět vběhla do cesty tehdy, kdy už nebylo možné nehodě zabránit. Trváte na své výpovědi?" zeptala se soudkyně, do jejíž rukou byl případ vložen.
,,Ano, madam," souhlasil muž se stejně přehnaně nagelovanými vlasy jako měl tehdy.
,,Doufám, že víte, co vám hrozí při křivé výpovědi."
,,Ano, madam, vím. A mohu vás ujistit, že se zákony pečlivě řídím." Mladíkovi se zvedl žaludek při poslechu všech lží, která ten chlap s ledovým klidem vypustil. Raději se soustředil na žluté desky před sebou a vyčkával na svoji chvíli.
,,Jak mi tedy vysvětlíte opačné tvrzení všech svědků, kteří vypovídali?" přeměřila si ho soudkyně pohledem.
,,Jednoduše, paní soudkyně. Oni ve skutečnosti pořádně nic neviděli," odpověděl muž a letmo se usmál. Mladému právníkovi se nahrnula horká krev do hlavy, kde mocně tepala ve spáncích.
,,Zajisté. Nicméně jste řídil pod vlivem alkoholu a došlo přitom k nehodě, která vyústila smrtí mladé dívky," poklepala soudkyně důrazně prstem na desce stolu.
,,Toho si je můj mandant plně vědom, ctihodnosti. Dovolte mi ale, abych vnesl trochu světla do tohoto případu, když vás i porotu obeznámím s několika fakty ohledně oběti," postavil se právník s červenou složkou v rukách. Soudkyně přikývla a převzala si jedny z nabízených desek.
,,Žaloba je s tím obeznámena?" podívala se na mladíka. Modroočko tiše přikývl a povzdechl si. Věděl, co v deskách je a tajně doufal, že s tím obhajoba nevyjde do boje. Marně.
,,Dobrá, pane obhájče. Začněte," pobídla soudkyně čekajícího advokáta. Ten přikývl a rozevřel skrypta ve svých rukách.
,,Myslím, že pro objektivní zhodnocení celého případu je zapotřebí, abychom byli seznámeni s tím, že dívka, jenž se stala obětí nehody, byla psychicky narušená," započal s výkladem.
,,Chcete říct, že byla blázen?" povytáhla soudkyně obočí.
,,Ctihodnosti, námitka! Ta dívka měla psychické problémy, ale blázen rozhodně nebyla," vpadl dotoho žalující.
,,Můj oponent má samozřejmě pravdu. Oběť něbyla přímo blázen, zcela normální ale také ne. Mohu pokračovat?" Obhájce se pousmál, když soudkyně přikývla.
,,Tedy. Po menším pátrání jsem zjistil, že dívka, kterou údajně obžalovaný usmrtil, trpěla poruchou příjmu potravy. Ta podle lékařské zprávy, máte ji přiloženu, měla za následek rychlé vykrvácení, jemuž oběť po srážce podlehla a také ji přivedla k takzvanému sebepoškozování. Na fotografiích z pitvy můžete zřetelně vidět velikou spoustu jizev po celém jejím těle, jednu dokonce na tváři." Právník při výkladu pochodoval ze strany na stranu pomalým, sebejistým krokem.
,,Pane obhájče, vy tu ale mluvíte o problémech, se kterými se v dnešní době potýká každá desátá, ne - li pátá dívka," upozornila ho soudkyně.
,,Já vím, ctihodnosti a je to politováníhodné, avšak se teprve dostávám k jádru věci," zastavil se advokát na okamžik.
,,Dobrá tedy. Pokračujte."
,,Děkuji. Jak už jsem tedy řekl, trpěla psychyckými problémy, které vyústily v okamžik, kdy nechala shořet celou svou školu -"
,,Chcete mi naznačit, že vyhodila do povětří školu?" přerušila ho soudkyně. Ten případ znala z doslechu, bylo to připodobňováno katastrofě.
,,Zapálila ji a jelikož byla budova zásobována plynem, vybuchla. Byla to tragédie."
,,Ale ctihodnosti! Nikdo nebyl zraněn ani usmrcen a oběť se ihned podrobila psychiatrickému vyšetření, které prokázalo psychickou labilitu, způsobenou šikanou, jíž byla ve škole i doma vystavována a která zapřičinila i zbylé dvě poruchy, jenž už tu byly zmíněny! Docházela pravidelně na sezení, podle svého psychiatra měla šanci se vyléčit!" vyhrkl světlovlasý právník.
,,Pane žalobce, nebyl jste tázán a - "
,,To je v pořádku, ctihodnosti, už jsem byl u konce. Chtěl jsem jen poukázat na špatný psychický stav oběti. Můj oponent se klidně může ujmout slova," přerušil ji obhájce s úsměvem.
,,Jak myslíte. Pane žalobče, máte slovo," pobídla soudkyně mládence.
,,Děkuji a omlouvám se," předstoupil mladík se žlutými deskami, ,,Dovolte mi, abych vám předložil důkazy, jenž se mi dostaly teprve včera pozdě v noci do ruky. Jsou to policejní záznamy a fotky, které usvědčují obžalovaného z distribude drog, obchodováním s bílým masem, prodejem dětské pornografie a nejméně pěti pohlavními zneužitími čtyř žen a jednoho nezletilého chlapce, kteří byli za své mlčení uplaceni vysokým honorářem nebo výhružkami. Veškeré hmotné důkazy, které byly při policejní razii na utajený byt obžalovaného nalezeny, se nachází na policejní stanici, aby mohly být řádně prošetřeny, a potom předloženy," předhodil tučnou složku před soudkyni.
,,To myslíte vážně?" zvedla k němu soudkyně oči.
,,Smrtelně. Důkazy tomu jasně nasvědčují," přikývl.
,,Chcete k tomu něco říct?" podívala se přes něho k lavici obžalovaného.
,,Ctihodnosti, o něčem takovém jsem neměl ani tušení," odpověděl obhájce zaskočeně. Obžalovaný muž zůstal tiše sedět. Pouze se zamračil.
,,Ctihodnosti. Žádám, aby byla žaloba rozšířena o všechna tyto obvinění."
,,Ctihodnosti! Jsme tu v případu nechtěného zabití, na něco takového nejsme připraveni! Žádám o rozsudek k této kauze. Pokud chce žalobce mého klienta z něčeho dalšího obvinit, ať to udělá později!" vykřikl obhájce.
,,Ctihodnosti, s přihlédnutím na finanční situaci obžalovaného mám oprávněný důvod se obávat, že by mohl obviněný uprchnout, proto - "
,,Ticho v soudní síni!" zaklepala soudkyně dřevěnou paličkou. Oba překřikující se právníci utichli, šumící dav taky.
,,Uklidněte se všichni. Pane žalobce, toto jsou velice vážná obvinění," upřela na mladíka zrak.
,,Stejně jako činy. Jsem si toho vědom, ctihodnosti."
,,Pane obhájce. Tyto důkazy jasně naznačují, že váš mandant není vůbec tak svatý, jakým jste se ho tu pokoušel prezentovat, právě naopak. Rozhodla jsem se návrhu žalující strany vyhovět, vy máte možnost odstoupit," pronesla vážně, ,,Obžalovaný, rozumíte, o co se jedná?"
,,Ano, ctihodnosti."
,,A chcete se k tomu vyjádřit?"
,,Ano, chci." Na malý okamžik se odmlčel.
,,Jsem nevinný." V místnosti se znovu rozšumělo vzrušené šeptání.
,,Klid v soudní síni! Obžalovaný, stále trváte na své výpovědi?"
,,Ano. Všechno to na mne nahráli," zavrčel muž skrz zuby. Nemohl pochopit, jak se ten zatracený slídil dopátral jeho úkrytu. Byl rozhodnutý, že ho hned po skončení zažaluje za neoprávněné vniknutí do soukromí.
,,Dobrá tedy. Žaloba bude rozšířena a na žádost žalující strany bude obviněný vzat do vazby předběžného zadržení, bez možnosti kauce. Odročuji tento případ na pátek odpoledne ve tři hodiny," uhodila soudkyně paličkou a o týden později vynesla konečný rozsudek v dojemném a pravdivém znění.
,,Lidé jako Vy nebo ona ohrožují své okolí činy, které páchají. Oba jste nebezpeční, ale Vy jste mnohem horší. Ta dívka byla očividně duševně narušená, ale co přesně ji k jejím činnům vedlo se už nikdy nedozvíme. Vy, pane, jste nespočetněkrát ublížil, lidmi jako Vy opovrhuji. Jste zhouba pro všechny a nejste ani schopný odhodit povýšení nad tím vším a pocítit lítost. Proto navhuji trest doživotí."
 

Kam dál

Reklama